Podle § 122 odst. 3 zákoníku práce mj. platí, že vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, určuje plat, nebo s ním sjednává smluvní plat orgán, který ho na pracovní místo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak – takový zaměstnanec si tedy nemůže určit plat sám. Jelikož pak mimořádná odměna je – byť nenárokovou – složkou platu (jenž je obecně definován jako peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, srov. § 109 odst. 3 zákoníku práce), měl by stejný závěr, tj. že mimořádnou odměnu řediteli organizace musí schválit zřizovatel, platit právě i v případě odměny.